Nejhorší den mé nejoblíbenější postavy

23. října 2013 v 19:29 | Kathie Jones |  Ze světa čar a kouzel
...a k tomu samozřejmě také nejhorší den mé nejoblíbenější postavy. Původně to bylo na 100 slov, ale trochu jsem to natáhla Smějící se

---------------------------------------------------------------------------------


Ne, že bych si prázdniny ve svém zatuchlém městském bytě nějak užíval, ale vrátit se do školy už týden před začátkem vyučování, to je jako jít si v zimě zaplavat do jezera, abych si lépe zvykl na mráz. Začalo to hned ráno, když jsem se přes pozemky vláčel k hlavní bráně. Zaregistroval jsem pohyb v roští na kraji lesa. Můj šestý smysl a léty vytrénované reflexy mě sice nabádaly rychle zmizet, ale říkal jsem si - na to, aby to byl člověk, se to hýbe moc nízko - asi jen nějaké zvíře. Mýlil jsem se. Z křoví se vyštrachal Fillius dopínající si poklopec.

"Severusi! Jaké jste měl prázdniny?" aniž bych o to stál, ten zpropadený trpaslík se ke mně přidal, zjevně rozhodnutý mě oblažovat svými prázdninovými zážitky až do hradu. Sice jsem nasadil svižnější tempo, ale držel se mě jak kůrolez větve. Jeden by nevěřil, jak dokáže být rychlý. Příště dám na své reflexy a zmizím, jak se něco v okolí pohne - asi na mě působí to vedro.

V uších mi drnčelo ještě na půl cesty do sklepení. Škoda, že na umlčení mých kolegů nemám podobné páky, jako na studenty. Strhávání bodů je sice efektivní jen krátkodobě, ale pořád lepší, než nic. To na učitele použít nemůžu a mám podezření, že proti mým vražedným pohledům už začali za ty roky být imunní. Měl bych s tím něco udělat.

Domove, sladký domove! Přivítal mě chlad mé podzemní kobky, jak tomu s oblibou říká Rolanda, hromádka knih na stole, kterou jsem tu nechal před prázdninami, nové vydání Věštce a…no co to je!? Už zase! Ty ušaté bestie evidentně neměly o prázdninách co dělat, tak mi tu uklízely! Ve skladu s přísadami! Nejen, že mi opět zmizeli všichni pavouci (to zas budu prolézat přístěnky na košťata, až budu potřebovat čerstvé pavoučí nožky do lektvarů), ale je utřený prach a dózy s přísadami jsou srovnané - jinak než byly! Bude mi trvat půl dne, než to dám do pořádku tak, abych se v tom vyznal. Na poradě budu muset ředitele důrazně upozornit na to, že pokud se domácí skřítkové nebudou držet od určitého druhu věcí dál, nasekám jim ty jejich nenechavý pazoury do masti na nežity.

Z úvah nad využitím domácích skřítků coby účinných přísad do lektvarů, mě vyrušilo zahučení krbu. Na pergamenu, který z něho vypadl, stálo ředitelovým rozmáchlým rukopisem napsané krátké pozvání na první poradu v letošním školním roce. Alespoň, že ji nenaplánoval před obědem, jako minulý rok. To se rozhodl nás seznámit s novým učitelem Obrany a dobré polovině sboru tak zkazil chuť k jídlu na hodně dlouhou dobu - mně teda určitě. Fakt, že "sladký" Zlatoslav nakonec skončil u Munga, valná část sboru přijala s jistou dávkou uspokojení. Jediná Prýtová měla výhrady k tomu, kam ho umístili - asi má strach, aby se nedostala na stejné oddělení, až se z toho vedra ve sklenících definitivně zblázní. Jsem docela zvědavý, kdo to místo dostane letos - nepochybuji o tom, že moji žádost se ředitel neobtěžoval ani číst.

Oběd jsem nakonec nestihl. Přerovnávání skladu mě zaměstnalo natolik, že jsem ztratil pojem o čase. Když najednou někdo zabušil na dveře, málem jsem upustil sklenici s mločími očky. To ti ignoranti neumí normálně zaklepat? Za dveřmi stála Hoochová. Salazare, za co mě trestáš?

"Snape! Už jsem se bála, že Vás plísně v téhle kobce definitivně sežraly."

Nadechl jsem se k rázné odpovědi, ale nebylo mi přáno. Rolanda, když má svůj den, je jak harpie před odlivem. K nezastavení.

"Nebyl jste na obědě, tak si ředitel začal dělat starosti, jestli se Vám něco nestalo." upřela na mě tázavý pohled (teď už to konečně i vypadalo, že ode mne očekává nějakou reakci).

"Dojemné. To jste se táhla těch tři sta schodů do sklepení, abyste se přesvědčila o mém zdraví? Ujišťuji Vás, že si nemusíte dělat starosti. A nyní, když dovolíte, mám práci." Snažil jsem se ji vystrnadit ze dveří, abych mohl zamknout a pokračovat v práci, ale marně.

"Zase si tolik nefanděte. O tom, že jste nenormální, už dávno nikdo nepochybuje. Pojďte, mám Vás přivést na poradu."

Spolknul jsem poznámku o častých ranách potloukem do hlavy a následcích, které mají na duševní zdraví učitelky létání, protože to bychom tu byli na dlouho. Alespoň jsem ji zpražil pohledem - nic si z toho nedělala. "O té poradě vím, přijdu tam."

Zhluboka se nadechla a podívala se na mě jak na nechápavé pětileté děcko. Nesnáším, když se na mě takhle někdo dívá. Brumbál to dělá v jednom kuse a člověk si pak připadá jako úplný idiot. Jestli mi teď řekne 'chlapče', tak ji prokleju.

"Kdybyste o ní věděl, tak už jste na cestě. Mám Vás tam přivést."

"Přivést?" podezřívavě jsem si ji změřil. Ne, tady určitě něco není v pořádku.

"Brumbál měl strach, že po loňském zážitku s Lockhartem se někteří učitelé budou chtít poradě vyhnout. No, a když Vás neviděl na obědě…losovali jsme, kdo pro Vás půjde" zkoumavě se na mě podívala. "Navíc už to beztak začalo. Půjdete sám, nebo Vás mám vést?" zašklebila se a nabídla mi rámě.

Kdybych dokázal vzteky plivat oheň, tak v tuhle chvíli podpálím hrad. Pěkně od základů! Losovali? Tak tohle někomu nedaruju! "Věřte tomu nebo ne, kolegyně, ale jsem schopen jít sám." Praštil jsem se sklenicí s mločími očky o stůl a vyrazil ke dveřím. Hoochová už na mě čekala na chodbě a nepokrytě se šklebila.

"Jaké jste měl prázdniny? Já byla v Bulharsku okouknout techniku místních hráčů famfrpálu…" Merline, co jsem komu udělal? To nestačil ráno ten ukecaný trpaslík? Moje snahy umlčet tohle koště v letu jsem vzdal po pár sarkastických poznámkách, kterým Rolanda stejně nevěnovala ani tu nejmenší pozornost. Už aby tu byli studenti. Když se před vašimi pohledy a komentáři dotyčná osoba nekrčí do kouta, ztrácí to celé efekt.

Cesta k ředitelně mi nikdy nepřipadala tak dlouhá. A to to nejhorší mělo teprve přijít! Když jsme vešli dovnitř, bzučelo to tam jak běhnice v závěsu. Učitelé stáli ve skupinkách a jeden přes druhého si líčili své prázdninové akce. Trvalo jen nepatrnou chvíli, než si mě ředitel všiml.

"Á, Severusi, chlapče!" (už zase ten pohled a oslovení - asi budu vraždit). "To je dobře, že jsi tady. Chtěl bych ti představit nového učitele OPČM. Znáš Remuse Lupina, že?" jmenovaný se ke mně otočil a já v tu chvíli myslel, že se skácím. Je možné, že ten blázen opravdu přijal jako učitele vlkodlaka? Ale kdyby jen vlkodlaka - zrovna TOHOHLE!!! No, to se letos máme zase na co těšit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moje-dimenze moje-dimenze | 23. října 2013 v 19:38 | Reagovat

Och, nedýchám! To je úplně, úplně dokonalé! :)

2 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 24. října 2013 v 8:15 | Reagovat

1: Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tyto stránky nejsou vytvořeny za účelem zisku. Všechny postavy, které nepatří mně, patří svým autorům a nedělám si na ně nárok :-) Stejně tak obrázky, pokud není uvedeno jinak, jsou stažené z internetu a nejsou mým vlastnictvím.