Jak jsem si (ne)uchránila linii

5. července 2016 v 17:56 | Kathie Jones |  Všehochuť
A přesně takhle končí má předsevzetí! Jako třeba psát na blog alespoň jednou do měsíce, každý den věnovat deset minut cvičení, odepřít si čokoládu, když ji náhodou objevím ve vyjedené spižírně...

V rámci splnění naposledy řečeného jsem odmítla dokupovat cokoli, co bych mohla po večerech vymetat. Přesněji řečeno - cokoli sladkého. Jsem si vědoma, že tímto rozhodnutím se mnou "trpí" i zbytek rodiny, ale co už. Když nemůžu já...

Tak jsem pár dní žila s dobrým svědomím a vědomím, že dělám něco málo pro své zdraví a linii. Pak kolem mě proběhlo mé dítko, v ruce čokoládovou pralinku. "Maminko, vezmi si taky, tahle je pro tebe!" Jak se dá tomu sladkému mláděti odolat?

S pralinkou v puse jsem se rozhodla zjišťovat původce výskytu čokoládové hrozby v našem království. Popravdě mi to však bylo jasné ještě dřív, než jsem došla do kuchyně a zeptala se. Od té doby, co je můj muž třídní, nosí sladkosti v pravidelných intervalech ze školy. Svátky, narozeniny, blížící se prázdniny...příležitost se vždycky najde.

"Prosím tě, nemohl bys před svojí třídou nadhodit něco ve smyslu, že kytky a bombóny nepiješ? Vždyť takhle skončím jak ta kokosová koule!"

"Já kokos rád," mrknul na mě. "A vůbec! Nechápu, jak po tom dokážeš tloustnout. Se mnou to nic nedělá."

Za tohle bych ho nejradši zabila. Ne za to, že nestydatě poukazuje na nedostatky mé postavy, ale za to, že s ním sladké opravdu nic neudělá. Jestli je to jeho metabolismem, nebo neustálým pobíháním po škole, od tabule k zadním lavicím a zpět..., zatímco já v práci sedím u počítače a když přijdu večer domů, zvládnu tak akorát obstarat dítě, uvařit na druhý den, poklidit a padnu do peřin nosem napřed. Po malé výměně názorů si však vzal mé přání k srdci a slíbil, že ke svým žáčkům promluví.

Přiblížil se konec školního roku, učitelé si vzájemně blahopřáli k tomu, že přežili a pokoutně na chodbách podupávali v rytmu vítězného válečného tance. Vysvědčení byla předána, v učebnách zavládlo majestátní ticho a můj muž se vydal na cestu domů.

Už mezi dveřmi se na mě nepokrytě šklebil a mával šiškou salámu:

"Nesu něco speciálního pro tvoji dietu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evi evi | Web | 26. července 2016 v 17:01 | Reagovat

Joo, salámek!:-D

2 kathie.jones kathie.jones | 5. srpna 2016 v 11:45 | Reagovat

No jo,je to škodlivý bazilišek, ten můj chlap😀

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tyto stránky nejsou vytvořeny za účelem zisku. Všechny postavy, které nepatří mně, patří svým autorům a nedělám si na ně nárok :-) Stejně tak obrázky, pokud není uvedeno jinak, jsou stažené z internetu a nejsou mým vlastnictvím.