Těžký úděl

13. dubna 2017 v 19:16 | Kathie Jones |  Ze světa čar a kouzel
Člověk by řekl, že dělat učitele obrany proti černé magii v Bradavidích, je výhra. Máte poměrně lukrativní místo v jediné škole svého druhu na území Velké Británie, která se mimo jiné honosí přívlastky jako výběrová škola s tisíciletou tradicí.

Ale ujasněme si pár důležitých detailů. Už jen to "výběrová". Ano, nebereme sem motáky a mudly. Ale jinak se nedá o výběru mluvit. Ono také není moc z čeho vybírat, neboť kouzelnická populace není nijak rozšířená. Každý rok nám sem přijde kolem čtyřiceti až padesáti žáků. Kdybychom z téhle nabídky měli dělat ještě výběr, můžeme to tu rovnou zavřít. A tisíciletá tradice? Ta je spíš na škodu, než k užitku. Žijeme tu v tisíce let starém hradu, který se víceméně jen opravoval a udržoval. O nějaké modernizaci nemůže být řeč. Každou zimu si tu někdo ve studených chodbách na příležitostném náledí způsobí úraz, vybavení učeben snad pamatuje ještě samotné zakladatele školy (což by se o některých koleginích směle dalo také tvrdit) a ubytování je zhruba odpovídající platu, takže mizerné (nevím jak ostatní, ale já mám občas pocit, že mě nacpali do nevyužívaného kumbálu na košťata).
Jsem tu pár měsíců a už přemýšlím o prodeji dračích spárů v Příčné, jako o bezpečnější existenční alternativě. Kdo někdy učil, ví o čem mluvím. Pominu-li mizerný plat, stále tu zůstává ta tlupa zabedněnců, kteří se vzdělávání brání skoro stejně usilovně, jako Snape Brumbálovým sladkostem podávaných při poradách. Tak třeba včera. Zadal jsem jim úplně jednoduchý úkol - předveďte kouzlo, s jehož pomocí se ubráníte upírovi. Je zajímavé, že když zadáte úkol, třída se rozpadne do několika skupin. První se snaží najít řešení usilovným listováním v učebnici, druzí se ani nesnaží a prostě tupě čumí do zdi. Občas se najde pár takových, kteří zapojí mozek a vyčarují alespoň lumos. No a pak je tu skupinka géniú, kteří vždy zaručeně vymyslí nějakou hovadinu, co vám rozloží zbytek výuky. Já mám aktuálně v této třídě dva takové. Jeden z nich vyčaroval hromadu česneku, druhý začal imitovat že je upír...no a než jsem stačil říct krucifix, lítal česnek vzduchem. Toho okamžitě využili i ostatní a zapojili se do bitvy. Dostali jste někdy ránu hlavičkou česneku? Já ano. A mohu vám směle říct, že není o co stát. Třídu se mi podařilo uklidnit až po několika dlouhých minutách. Poslal jsem zraněné na ošetřovnu, preventivně strhnul pár bodů a zařekl se, že česnek nechci nějakou dobu ani cítit.

Po hodině mě čekal zasloužený oběd ve Velké síni. Jen jsem dosedl, mihl se za mnou černý stín. Zápach lektvarů mi zhoupl prázdným žaludkem, když se ke mně můj kolega naklonil a řekl: "Jako příloha jsou dnes brambory na česneku. Věřím, že to oceníte." Pak zavířil svým černým pláštěm a odvlál, zatímco ostatní kolegové se nepokrytě chechtali. Ne, opravdu si nemyslím, že tu v takových podmínkách vydržím déle, než rok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evi evi | Web | 16. května 2017 v 14:49 | Reagovat

:-D jo, musí to být těžký úděl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tyto stránky nejsou vytvořeny za účelem zisku. Všechny postavy, které nepatří mně, patří svým autorům a nedělám si na ně nárok :-) Stejně tak obrázky, pokud není uvedeno jinak, jsou stažené z internetu a nejsou mým vlastnictvím.